Rizika nemocí

Na základě úvodní konzultace s lékařem, výsledku z epigenetického testu a analýzy dat zpracujeme analýzu rizik nemoci. Následně dochází ke konzultaci klienta s lékařem a koučem jakým způsobem tato rizika eliminovat. Zároveň je doporučena konkrétní změna nebo změny v životním resp. pracovním stylu, které jsou pro účinnou změnu nezbytné.
Epigenetické informace Vám mohou zásadně pomoci v rozhodování o tom, jak konkrétně upravit svůj životní styl či provádět preventivní opatření a vyšetření, aby byla co největší šance zachytit případnou nemoc v počátečním stadiu, nebo lépe jak zabránit vzniku nemoci.
Genetické choroby se člení do 4 skupin:
1. Monogenní choroby. Jedná se o choroby s mendelovským typem dědičnosti. Příčinou je změna (mutace) konkrétní vlohy (genu) s jasnými zákonitostmi přenosu choroby (znaku) do dalších generací.
2. Chromozomální choroby. Příčinou je mutace celé skupiny genů zjistitelná jako změna tvaru některého chromozomu.
3. Multifaktoriální choroby. Vznikají účinkem zevního prostřední na více genů tzv. malého účinku. Mohou se projevit již při narození (např. rozštěp rtu) nebo až v pozdějším životě (např. zvýšený krevní tlak).
4. Choroby na podkladě somatické mutace. Vznikají sledem kaskádovitých mutací více genů v některých buňkách až v průběhu života. Jediná takto mutovaná buňka může být základem nádoru.
Výhody epigenetického testování lze tedy shrnout následovně:
- prevence je vždy lepší než léčba,
- individualizací přístupu ke klientovi, lze řešit zdravotní stav komplexně a nikoliv jen nemoc. Když totiž neodstraníme příčinu nemoci, nemoc se může vrátit.


Epigenetické profilování

V samotné dvojité šroubovici DNA není zdaleka zapsáno vše, co jsme po rodičích zdědili. Významnou roli hrají i molekuly, které jsou navázány na povrchu DNA. Vědci označují tyto modifikace dědičné informace jako epigenetické změny.Epigenetika se zabývá změnou chování genů a také tím, jak se geny mění následkem chování lidí. Sleduje mechanismus umožňující buňkám udržovat integritu genomu.

Z výzkumu zveřejněného odborným časopisem Journal of the American Medical Association plyne, že lidský genom se v průběhu života jedince mění podle životního prostředí, v němž se člověk pohybuje, a také podle toho, jak se stravuje. To může vysvětlovat vznik metabolických nemocí , ale i závažné rakoviny.

Vědci z univerzity Johnse Hopkinse v americkém státě Maryland zjistili nejen, že epigenetické stopy na DNA se proměňují v průběhu života, ale také že rozsah těchto změn je stejný u příslušníků jedné rodiny. Provedli analýzu vzorků DNA zhruba 600 lidí, a to nejprve z roku 1991 a poté z let 2002 až 2005. V třetině případů pak našli epigenetické změny. Ty by mohly být i dědičné, což by vysvětlovalo, proč jsou některé rodiny více postihovány nemocemi než jiné.

K nejdůležitějším epigenetickým změnám patří methylace DNA, při které může být na některá písmena genetického kódu navázána chemická skupina CH3. Čím více je daný úsek DNA pokrytý skupinami methylu, tím nižší je aktivita genů z této oblasti. Epigenetické změny zčásti dědíme po rodičích, zčásti si je sami pořizujeme. Například stres mění práci některých genů v mozku a dalších částech těla. Některé z těchto změn vyvěrají z intenzivnější nebo naopak redukovanější methylace příslušných úseků DNA. Epigenetické změny stojí v pozadí mnoha důležitých procesů v našem těle. Pomáhají ukládání informací do paměti, ale také přispívají i k propuknutí nádorového bujení. Epigenetické změny navozené během embryonálního vývoje se udrží po zbytek života.

Dědičné vlohy např.pro obezitu nemusejí být záležitostí odchylek v genomu, ale mohou mít charakter epigenetických změn. Genetici sledovali methylaci cytosinu v DNA u 74 dobrovolníků, kteří se významně lišili s ohledem na míru obezity. První vyšetření odhalilo celkem 227 oblastí DNA, kde se zkoumaní dobrovolníci významně lišili mírou metylace, která jako epigenetická změna významně ovlivňuje expresi genů.

Obecně platí, že čím vyšší je míra methylace DNA, tím nižší je exprese methylovaných sekvencí. Methylace DNA podléhá do určité míry vlivům z vnějšího prostředí. Proto vědci analýzy u všech dobrovolníků s odstupem 11 let zopakovali. Z 227 variabilně methylovaných sekvencí zůstalo u jednotlivých dobrovolníků obdobně methylovaných 119 sekvencí. Následně byl stav těchto 119 sekvencí vztažen k míře obezity každého dobrovolníka. Celkem se tak podařilo odhalit 13 genů, jejichž methylace má vazbu na nadváhu či obezitu. Patří k nim i gen PRKG1, který sehrává u modelových živočichů významnou roli v regulaci příjmu potravy. Genetici provádějící tento výzkum předpokládají, že methylace těchto genů je výsledkem působení faktorů vnějšího prostředí v prenatálním nebo časně postnatálním období. Svůj podíl může mít například výživa matky během gravidity nebo dieta novorozence. Míra methylace některých sekvencí je však zároveň pod kontrolou genomu.

Zkoumání epigenetických změn je podstatně komplikovanější než čtení genomu. Pořadí písmen genetického kódu v dvojité šroubovici DNA dnes provádějí výkonné automaty. Ty nejlepší .schroustají. kompletní lidský genom o třech miliardách písmen genetického kódu za jediný den. Existují však již přístroje, kde se čte DNA a zároveň se zaznamenává, zda je na přečteném písmeni genetického kódu navěšena metylová skupina. Výsledkem takového čtení DNA je informace o genetických vlastnostech organismu i o epigenetických změnách, které jeho DNA prodělala. To přináší netušený náhled do tajů naší dědičné informace a do procesů, které mění aktivitu genů. Budeme se moci podívat, co s našimi geny dělají například toxické látky z vykouřených cigaret, jak reagují lidské geny na pravidelné sportování nebo zda testovaný lék koriguje nežádoucí epigenetické změny a přispívá k léčbě zhoubného nádoru.